East European woman with sister wanted to make a start - Part 4
Stories From Them
"East European woman with sister wanted to make a start - Part 4"
The money he owed her due to the rent arrears, he initially hoped to resolve together with her by paying a portion. In the absence of payment, he could request the tenants to leave the property. Over the phone, the two individuals could not reach a desired solution. He told her that he gave her the opportunity to partially meet the proposed option. The woman said that she was not yet 'that far' in meeting this expectation: her mother told her that she wanted to discuss with the landlord, as she assured, a certain period of reflection. She knew that her son-in-law could come home at any moment. He would be temporarily out of the city and for that reason invited the 'strange man' for a night. Her daughter maintained a short contact with him via SMS. In the messages, she answered his questions. The content contained no 'creative ways' by which the woman could be financially helped. Mostly, the man spoke about 'loose topics' that he interpreted as 'find-work' and 'luck under circumstances'. At that time, she had refused his offer of a 'local relationship'. That was an activity in telecommunications for a target group that he could not describe more specifically as 'feelings match'. However, she stuck to the contact with the man who called himself an 'entrepreneur' in the hospitality industry. This way, he helped her on her way to, during her stay in the city, temporarily assist him. The tasks she performed mostly related to, as he put the situation in his own words, 'the scrubbing and helping' with the expected requirements. The man himself retained, besides his Dutch nationality, also his Turkish passport. He usually conducted conversations with his clients in Dutch and English. He hoped to help both women with an income, but that he sometimes unexpectedly had to put down their 'means of support' due to the fact that there was less 'work in progress' at certain moments. With this approach regarding the 'laying down' of temporary interruptions, he informed them well in advance. Nevertheless, the call took place on a basis of mutual trust, since one of them could not always make herself available for one reason or another. Through telephone contact, the woman usually knew in advance whether such a call was forthcoming. A decision 'to come quickly' required hardly any effort on her part. It was her sister who created the opportunity for herself to actually exert herself for the owner. She therefore saw the exertion for the offered work as a 'non-binding proposal', because she thought that the call for 'effort' was actually meant for the other. In principle, it was her partner who should 'bring in' the income and not herself for maintaining her family. <To be continued>
"Oost-Europese vrouw met zus wilde start maken - Part 4"
Het geld dat hij van haar verschuldigd was vanwege de huurachterstanden, hoopte hij in eerste instantie samen met haar op te lossen door een deel te voldoen. Bij het uitblijven van een betaling, kon hij de huurders verzoeken het pand te verlaten. Aan de telefoon konden de beide personen niet tot een gewenste oplossing komen. Hij vertelde dat hij haar de gelegenheid gaf om deels tegemoet te komen aan de voorgestelde optie. De vrouw zei dat zij nog 'niet zover' aan deze verwachting kon voldoen: haar moeder vertelde haar dat zij samen met de verhuurder in gesprek wilde over de, zo verzekerde ze, een zekere bedenktijd. Zij wist dat haar schoonzoon op ieder moment thuis kon komen. Deze zou tijdelijk buiten de stad zijn en om die reden de 'vreemde man' voor een nacht uitnodigde. Haar dochter onderhield nog een kort kontakt met hem via SMS. In de berichten antwoordde zij zijn vragen. De inhoud bevatte geen 'creatieve manieren' waardoor de vrouw financieel geholpen kon zijn. Veelal sprak de man over 'losse onderwerpen' die hij interpreteerde als 'vind-werk' en 'geluk onder omstandigheden'. Zij had toen zijn aanbod over een 'lokale relatie' geweigerd. Dat was een werkzaamheid in de telecommunicatie voor een doelgroep die hij niet nader en specifieker kon omschrijven als 'gevoelsmatch'. Zij hield zich echter vast aan het kontakt met de man die zich 'ondernemer' noemde binnen de horeca. Zo werd zij door hem op weg geholpen om gedurende haar verblijf in de stad, hem voorlopig bij te staan. De taken die zij verrichtte, had merendeels betrekking op het, zo drukte hij de situatie in de eigen woorden uit, 'het boenen en meehelpen' aan de verwachte eisen. De man zelf behield, naast zijn Nederlandse nationaliteit, ook zijn Turkse paspoort. De gesprekken voerde hij met zijn relaties gewoonlijk in het Nederlands en Engels. Hij hoopte de beide vrouwen te helpen aan een inkomen, maar dat hij soms onverwachts hun 'zaak van onderhoud' moest neerleggen vanwege het feit dat er op bepaalde momenten minder 'werk in uitvoer' was. Met deze benadering met betrekking tot het 'neerleggen' van tijdelijke onderbrekingen, deelde hij hen vooraf ruimschoots mede. Niettemin geschiedde de oproep op een basis van wederzijds vertrouwen, aangezien een van hen zich niet altijd om een of andere reden ervoor kon uitlenen. Langs telefonisch kontakt wist de vrouw meestal op voorhand of een dergelijke oproep zich aandiende. Een beslissing 'om vlot te komen', vergde van haar zijde nauwelijks inspanning. Het was haar zus die voor zichzelf de gelegenheid schiep om zich daadwerkelijk voor de eigenaar in te spannen. Het inspannen voor het aangeboden werk zag zij daarom als een 'vrijblijvend voorstel', omdat zij dacht dat de oproep van 'inspanning' eerder voor de ander bedoeld moest zijn. In principe was het haar partner die de kost zou moeten 'binnenhalen' en niet zijzelf voor het onderhouden van haar gezin. <Wordt vervolgd>
„Osteuropäische Frau mit Schwester wollte einen Start machen – Teil 4“
Das Geld, das er ihr wegen der Mietrückstände schuldete, hoffte er zunächst gemeinsam mit ihr zu klären, indem er einen Teil beglich. Bei Ausbleiben einer Zahlung konnte er die Mieter bitten, das Gebäude zu verlassen. Am Telefon konnten die beiden Personen keine gewünschte Lösung erzielen. Er erzählte, dass er ihr die Gelegenheit gab, teilweise auf die vorgeschlagene Option einzugehen. Die Frau sagte, dass sie dieser Erwartung noch „nicht so weit“ gerecht werden konnte: Ihre Mutter hatte ihr erzählt, dass sie zusammen mit dem Vermieter über die, wie sie versicherte, eine gewisse Bedenkzeit sprechen wollte. Sie wusste, dass ihr Schwiegersohn jederzeit nach Hause kommen konnte. Dieser würde vorübergehend außerhalb der Stadt sein und aus diesem Grund den „fremden Mann“ für eine Nacht einlud. Ihre Tochter pflegte noch einen kurzen Kontakt mit ihm per SMS. In den Nachrichten beantwortete sie seine Fragen. Der Inhalt enthielt keine „kreativen Wege“, durch die die Frau finanziell geholfen werden konnte. Meistens sprach der Mann über „lose Themen“, die er als „Finde-Arbeit“ und „Glück unter den Umständen“ interpretierte. Sie hatte damals sein Angebot für eine „lokale Beziehung“ abgelehnt. Das war eine Tätigkeit in der Telekommunikation für eine Zielgruppe, die er nicht genauer und spezifischer als „Gefühlsmatch“ beschreiben konnte. Sie hielt sich jedoch an den Kontakt mit dem Mann, der sich als „Unternehmer“ in der Gastronomie bezeichnete. So half er ihr auf den Weg, ihn während ihres Aufenthalts in der Stadt vorübergehend zu unterstützen. Die Aufgaben, die sie erledigte, betrafen hauptsächlich das, wie er die Situation in eigenen Worten ausdrückte, „das Schrubben und Mithelfen“ an den erwarteten Anforderungen. Der Mann selbst behielt neben seiner niederländischen Nationalität auch seinen türkischen Pass. Die Gespräche mit seinen Beziehungen führte er gewöhnlich auf Niederländisch und Englisch. Er hoffte, den beiden Frauen zu einem Einkommen zu verhelfen, aber manchmal musste er unerwartet ihre „Sache des Unterhalts“ ruhen lassen, da es zu bestimmten Zeiten weniger „Arbeit in Ausführung“ gab. Mit dieser Herangehensweise bezüglich des „Ruhelegens“ vorübergehender Unterbrechungen teilte er ihnen im Voraus reichlich mit. Dennoch erfolgte der Aufruf auf Basis gegenseitigen Vertrauens, da eine von ihnen sich nicht immer aus einem oder anderem Grund dafür zur Verfügung stellen konnte. Über telefonischen Kontakt wusste die Frau meist im Voraus, ob ein solcher Aufruf bevorstand. Eine Entscheidung „schnell zu kommen“ erforderte von ihrer Seite kaum Anstrengung. Es war ihre Schwester, die für sich selbst die Gelegenheit schuf, sich tatsächlich für den Eigentümer einzusetzen. Das Einsetzen für die angebotene Arbeit sah sie daher als „unverbindliches Angebot“, weil sie dachte, dass der Aufruf zur „Anstrengung“ eher für die andere bestimmt sein sollte. Grundsätzlich war es ihr Partner, der den Lebensunterhalt „einfahren“ sollte und nicht sie selbst für die Aufrechterhaltung ihrer Familie. <Wird fortgesetzt>
"Mulher do Leste Europeu com irmã queria fazer um início - Parte 4"
O dinheiro que ele lhe devia devido aos atrasos no aluguer, esperava ele inicialmente resolver juntamente com ela pagando uma parte. Na ausência de pagamento, poderia ele pedir aos inquilinos que deixassem o imóvel. Ao telefone, as duas pessoas não conseguiram chegar a uma solução desejada. Ele disse que lhe dava a oportunidade de satisfazer parcialmente a opção proposta. A mulher disse que ainda 'não estava tão longe' para satisfazer essa expectativa: a mãe dela disse-lhe que queria conversar com o senhorio sobre o, como ela assegurou, um certo tempo de reflexão. Ela sabia que o genro podia chegar a casa a qualquer momento. Este estaria temporariamente fora da cidade e, por essa razão, convidou o 'homem estranho' para uma noite. A filha dela manteve ainda um contacto curto com ele via SMS. Nas mensagens, respondeu ela às perguntas dele. O conteúdo não continha 'maneiras criativas' pelas quais a mulher poderia ser ajudada financeiramente. Na maior parte, o homem falava sobre 'assuntos soltos' que ele interpretava como 'encontra-trabalho' e 'felicidade nas circunstâncias'. Ela recusara então a oferta dele de uma 'relação local'. Isso era uma atividade nas telecomunicações para um grupo-alvo que ele não conseguia descrever de forma mais específica como 'correspondência emocional'. No entanto, ela manteve-se fiel ao contacto com o homem que se chamava 'empresário' no setor da restauração. Assim, ele ajudou-a a caminho para, durante a sua estadia na cidade, o auxiliar provisoriamente. As tarefas que ela realizava diziam respeito maioritariamente ao, como ele exprimiu a situação nas suas próprias palavras, 'limpar e ajudar' nas exigências esperadas. O próprio homem mantinha, além da sua nacionalidade neerlandesa, também o seu passaporte turco. As conversas que ele mantinha com os seus clientes eram habitualmente em neerlandês e inglês. Ele esperava ajudar as duas mulheres a ter um rendimento, mas que por vezes tinha de pôr de lado inesperadamente o 'meio de subsistência' delas devido ao facto de haver em certos momentos menos 'trabalho em execução'. Com esta abordagem em relação ao 'pôr de lado' de interrupções temporárias, ele informou-as previamente com ampla antecedência. Não obstante, a chamada realizava-se numa base de confiança mútua, uma vez que uma delas nem sempre se podia disponibilizar por uma ou outra razão. Através do contacto telefónico, a mulher sabia geralmente com antecedência se uma tal chamada se aproximava. Uma decisão 'para vir rapidamente', exigia dela pouco esforço. Era a irmã dela que criava para si própria a oportunidade de se esforçar realmente pelo proprietário. O esforço pelo trabalho oferecido via portanto como uma 'proposta sem compromisso', porque pensava que a chamada de 'esforço' devia ser mais para a outra. Em princípio, era o parceiro dela que devia 'trazer o sustento' e não ela própria para manter a família. <Continua>
"Doğu Avrupalı kadın ve kardeşi başlangıç yapmak istiyordu - Bölüm 4"
Kira gecikmeleri nedeniyle ondan borçlu olduğu parayı, başlangıçta onunla birlikte bir kısmını ödeyerek çözmeyi umuyordu. Ödeme yapılmadığında, kiracılara binayı terk etmelerini isteyebilirdi. Telefonda her iki kişi de istenen çözüme ulaşamadı. Ona, önerilen seçeneğe kısmen uyum sağlaması için fırsat verdiğini söyledi. Kadın, bu beklentiye henüz 'o kadar' uyum sağlayamayacağını söyledi: annesi, ev sahibininle konuşmak istediğini, belirli bir düşünme süresi olduğunu garanti ederek ona söylemişti. Kaynının her an eve gelebileceğini biliyordu. Bu, geçici olarak şehir dışında olacağı ve bu nedenle 'yabancı adamı' bir geceye davet ettiği için olacaktı. Kızı onunla SMS yoluyla kısa bir temas kurdu. Mesajlarda onun sorularına cevap verdi. İçerik, kadının finansal olarak yardım edilebileceği 'yaratıcı yollar' içermiyordu. Adam çoğunlukla 'gevşek konular' hakkında konuştu ki bunları 'iş bulma' ve 'koşullara göre şans' olarak yorumladı. O zaman onun 'yerel ilişki' teklifini reddetmişti. Bu, telekomünikasyonda bir hedef kitle için bir faaliyetti ki bunu 'duygu eşleşmesi' olarak daha spesifik tanımlayamıyordu. Ancak, kendini gastronomi sektöründe 'girişimci' olarak adlandıran adamla teması sürdürdü. Böylece, şehirdeki konaklaması sırasında ona geçici olarak yardım etmesi için yol gösterildi. Yaptığı görevler, çoğunlukla onun kendi kelimeleriyle durumu ifade ettiği gibi, 'temizlik ve yardım' beklentilerine ilişkindi. Adam kendisi, Hollanda vatandaşlığının yanı sıra Türk pasaportunu da korumuştu. İlişkileriyle sohbetlerini genellikle Hollandaca ve İngilizce yapıyordu. Her iki kadına da gelir sağlamayı umuyordu, ancak bazen beklenmedik şekilde onların 'geçim kaynağı' işini bırakmak zorunda kalıyordu çünkü belirli anlarda daha az 'yürütülen iş' oluyordu. Bu yaklaşım, geçici kesintilerle ilgili 'bırakma' konusunda, onlara önceden bolca bildirmişti. Yine de çağrı, karşılıklı güvene dayalı olarak yapılıyordu, çünkü onlardan biri her zaman bir veya diğer nedenle buna katılamayabiliyordu. Telefon teması yoluyla kadın genellikle böyle bir çağrının önceden gelip gelmeyeceğini biliyordu. 'Hızlıca gelme' kararı, onun tarafından neredeyse çaba gerektirmiyordu. Kendi için ev sahibine gerçekten çaba sarf etme fırsatı yaratan kız kardeşiydi. Sunulan iş için çaba sarf etmeyi bu nedenle 'bağlayıcı olmayan bir teklif' olarak görüyordu, çünkü 'çaba' çağrısının daha çok diğerine yönelik olması gerektiğini düşünüyordu. Prensipte, ailenin geçimini 'getirmesi' gereken partneriydi ve kendisi değil, ailesini geçindirmek için. <Devamı gelecek>
"Mujer de Europa del Este con hermana quería hacer un comienzo - Parte 4"
El dinero que él le debía a ella por los atrasos en el alquiler, esperaba resolverlo inicialmente junto con ella pagando una parte. Ante la falta de pago, podía pedir a los inquilinos que abandonaran el inmueble. Por teléfono, ambas personas no pudieron llegar a una solución deseada. Él le dijo que le daba la oportunidad de cumplir parcialmente con la opción propuesta. La mujer dijo que aún 'no estaba tan avanzada' para satisfacer esa expectativa: su madre le había dicho que quería hablar con el arrendador sobre un tiempo de reflexión, que ella aseguraba que era cierto. Sabía que su yerno podía llegar a casa en cualquier momento. Él estaría temporalmente fuera de la ciudad y por esa razón invitaba a un 'hombre extraño' por una noche. Su hija mantenía un breve contacto con él por SMS. En los mensajes, respondía a sus preguntas. El contenido no incluía 'maneras creativas' por las que la mujer pudiera recibir ayuda financiera. Mayormente, el hombre hablaba de 'temas sueltos' que interpretaba como 'búsqueda de trabajo' y 'suerte en las circunstancias'. En ese momento, ella había rechazado su oferta de una 'relación local'. Eso era una actividad en telecomunicaciones para un grupo objetivo que no podía describir de manera más específica como 'coincidencia emocional'. Sin embargo, se mantenía en contacto con el hombre que se llamaba 'emprendedor' en la hostelería. Así, él la ayudó a avanzar durante su estancia en la ciudad, asistiendo provisionalmente. Las tareas que realizaba se referían principalmente a, como él expresaba la situación en sus propias palabras, 'fregar y ayudar' en las exigencias esperadas. El hombre mismo conservaba, además de su nacionalidad neerlandesa, también su pasaporte turco. Las conversaciones con sus relaciones las llevaba habitualmente en neerlandés e inglés. Esperaba ayudar a ambas mujeres con un ingreso, pero a veces tenía que dejar inesperadamente su 'asunto de manutención' porque en ciertos momentos había menos 'trabajo en ejecución'. Con esta aproximación respecto a las 'pausas' temporales, se lo comunicaba con antelación de sobra. No obstante, la llamada se basaba en una confianza mutua, ya que una de ellas no siempre podía comprometerse por una u otra razón. A través del contacto telefónico, la mujer solía saber de antemano si se presentaba tal llamada. Una decisión 'de venir rápidamente' le requería de su parte apenas esfuerzo. Era su hermana quien se creaba la oportunidad de esforzarse realmente por el propietario. Por eso, veía el trabajo ofrecido como una 'propuesta sin compromiso', porque pensaba que la llamada para 'esfuerzo' estaba más destinada a la otra. En principio, era su pareja quien debería 'traer el pan' y no ella misma para mantener a su familia. <Continuará>
"Femme d'Europe de l'Est avec sa sœur voulait faire un démarrage - Partie 4"
L'argent qu'il lui devait en raison des arriérés de loyer, il espérait initialement le régler avec elle en payant une partie. En l'absence de paiement, il pouvait demander aux locataires de quitter le logement. Au téléphone, les deux personnes n'ont pas pu parvenir à une solution souhaitée. Il lui a dit qu'il lui donnait l'occasion de répondre partiellement à l'option proposée. La femme a dit qu'elle n'était pas encore 'aussi avancée' pour répondre à cette attente : sa mère lui avait dit qu'elle voulait discuter avec le propriétaire de la période de réflexion, qu'elle assurait être certaine. Elle savait que son gendre pouvait rentrer à la maison à tout moment. Celui-ci serait temporairement hors de la ville et pour cette raison, elle invitait l''homme étrange' pour une nuit. Sa fille a maintenu un bref contact avec lui via SMS. Dans les messages, elle répondait à ses questions. Le contenu ne comportait aucune 'manière créative' par laquelle la femme pouvait être aidée financièrement. La plupart du temps, l'homme parlait de 'sujets divers' qu'il interprétait comme 'trouver du travail' et 'bonheur dans les circonstances'. Elle avait alors refusé son offre d'une 'relation locale'. C'était une activité dans les télécommunications pour un groupe cible qu'il ne pouvait pas décrire plus précisément comme 'match émotionnel'. Elle s'accrochait cependant au contact avec l'homme qui se présentait comme 'entrepreneur' dans la restauration. Ainsi, il l'a aidée à s'en sortir pendant son séjour en ville, en la faisant temporairement travailler pour lui. Les tâches qu'elle accomplissait concernaient principalement, comme il décrivait la situation en ses propres mots, 'le nettoyage et l'aide' aux exigences attendues. L'homme lui-même conservait, outre sa nationalité néerlandaise, également son passeport turc. Il menait ses conversations avec ses relations habituellement en néerlandais et en anglais. Il espérait aider les deux femmes à obtenir un revenu, mais il devait parfois interrompre soudainement leur 'moyen de subsistance' en raison du fait qu'il y avait moins de 'travail en cours' à certains moments. Avec cette approche concernant les 'interruptions temporaires', il les en informait largement à l'avance. Néanmoins, l'appel se faisait sur une base de confiance mutuelle, car l'une d'elles ne pouvait pas toujours se rendre disponible pour une raison ou une autre. Par contact téléphonique, la femme savait généralement à l'avance si un tel appel se présentait. Prendre une décision 'pour venir rapidement' ne lui demandait guère d'effort. C'était sa sœur qui se créait l'occasion de s'engager réellement pour le propriétaire. Elle voyait donc l'engagement pour le travail proposé comme une 'proposition sans engagement', car elle pensait que l'appel à l'effort était plutôt destiné à l'autre. En principe, c'était son partenaire qui devait 'ramener le pain' et non elle-même pour subvenir aux besoins de sa famille. <À suivre>
"Donna dell'Europa orientale con sorella voleva iniziare - Parte 4"
Il denaro che lui le doveva a causa degli arretrati dell'affitto, sperava inizialmente di risolverlo insieme a lei pagando una parte. In assenza di un pagamento, poteva richiedere agli inquilini di lasciare l'immobile. Al telefono, le due persone non riuscirono a raggiungere una soluzione desiderata. Le disse che le dava l'opportunità di soddisfare parzialmente l'opzione proposta. La donna disse che non era ancora 'arrivata a quel punto' per soddisfare quella aspettativa: sua madre le aveva detto che voleva parlare insieme al locatore riguardo a un periodo di riflessione, come gli aveva assicurato. Sapeva che suo genero poteva tornare a casa in qualsiasi momento. Questi sarebbe stato temporaneamente fuori città e per questo motivo invitava l''uomo estraneo' per una notte. Sua figlia mantenne ancora un breve contatto con lui via SMS. Nei messaggi, rispondeva alle sue domande. Il contenuto non includeva 'modi creativi' per cui la donna potesse essere aiutata finanziariamente. Per lo più, l'uomo parlava di 'argomenti sciolti' che interpretava come 'trova-lavoro' e 'fortuna nelle circostanze'. All'epoca aveva rifiutato la sua offerta di una 'relazione locale'. Quella era un'attività nel settore delle telecomunicazioni per un gruppo target che non riusciva a descrivere in modo più specifico come 'match emotivo'. Tuttavia, manteneva il contatto con l'uomo che si definiva 'imprenditore' nel settore dell'ospitalità. Così, lui la aiutò a avviarsi durante il suo soggiorno in città, per assisterlo provvisoriamente. I compiti che svolgeva riguardavano principalmente, come lui descriveva la situazione con le sue stesse parole, 'il pulire e aiutare' con le esigenze previste. L'uomo stesso, oltre alla nazionalità olandese, manteneva anche il passaporto turco. Le conversazioni con i suoi contatti le conduceva di solito in olandese e inglese. Sperava di aiutare entrambe le donne a guadagnare un reddito, ma a volte doveva sospendere improvvisamente il loro 'mezzo di sostentamento' perché in certi momenti c'era meno 'lavoro in corso'. Con questo approccio riguardo alle 'sospensioni' temporanee, le informava ampiamente in anticipo. Ciononostante, la chiamata avveniva su base di fiducia reciproca, dato che una di loro non poteva sempre rendersi disponibile per un motivo o per l'altro. Tramite contatto telefonico, la donna sapeva di solito in anticipo se una tale chiamata si presentava. Una decisione 'per arrivare prontamente' richiedeva da parte sua pochissimo sforzo. Era sua sorella che creava per sé l'opportunità di impegnarsi realmente per il proprietario. Quindi vedeva l'impegno per il lavoro offerto come una 'proposta senza impegno', perché pensava che la chiamata per 'l'impegno' dovesse essere destinata piuttosto all'altra. In principio, era il suo partner che doveva 'portare a casa' il pane, non lei stessa per mantenere la sua famiglia. <Continua>
„Wschodnioeuropejska kobieta z siostrą chciała rozpocząć - Część 4"
Pieniądze, które był jej winien z powodu zaległości w czynszu, początkowo miał nadzieję rozwiązać z nią wspólnie, regulując część. W przypadku braku płatności mógł on zażądać od najemców opuszczenia nieruchomości. Przez telefon obie osoby nie mogły dojść do pożądanego rozwiązania. Powiedział, że dał jej możliwość częściowego spełnienia zaproponowanej opcji. Kobieta powiedziała, że jeszcze „nie jest tak daleko”, aby sprostać temu oczekiwaniu: jej matka powiedziała jej, że chce porozmawiać z wynajmującym na temat, jak zapewniła, pewnego czasu na zastanowienie. Wiedziała, że jej zięć może w każdej chwili wrócić do domu. Ten miał być tymczasowo poza miastem i z tego powodu zaprosił „obcego mężczyznę” na noc. Jej córka utrzymywała jeszcze krótki kontakt z nim przez SMS. W wiadomościach odpowiadała na jego pytania. Treść nie zawierała „kreatywnych sposobów”, dzięki którym kobieta mogłaby otrzymać pomoc finansową. Głównie mężczyzna mówił o „luźnych tematach”, które interpretował jako „znajdź pracę” i „szczęście w okolicznościach”. Wtedy odmówiła jego oferty dotyczącej „lokalnego związku”. To była działalność w telekomunikacji skierowana do grupy docelowej, której nie mógł dokładniej i bardziej specyficznie opisać jako „dopasowanie uczuciowe”. Trzymała się jednak kontaktu z mężczyzną, który nazywał siebie „przedsiębiorcą” w branży gastronomicznej. W ten sposób pomógł jej ruszyć z miejsca podczas jej pobytu w mieście, tymczasowo jej asystując. Zadania, które wykonywała, w większości dotyczyły, jak wyraził sytuację własnymi słowami, „szorowania i pomocy” w oczekiwanych wymaganiach. Sam mężczyzna, obok holenderskiego obywatelstwa, posiadał również turecki paszport. Rozmowy z klientami prowadził zazwyczaj po holendersku i angielsku. Miał nadzieję pomóc obu kobietom w uzyskaniu dochodu, ale czasem musiał niespodziewanie odłożyć ich „sprawę utrzymania” z powodu faktu, że w pewnych momentach było mniej „pracy w toku”. Z tą metodą dotyczącą „odkładania” tymczasowych przerw poinformował je z wyprzedzeniem obficie. Niemniej jednak wezwanie odbywało się na podstawie wzajemnego zaufania, ponieważ jedna z nich nie zawsze mogła z jakiegoś powodu się na to zgodzić. Przez kontakt telefoniczny kobieta zwykle wiedziała z wyprzedzeniem, czy takie wezwanie nadchodzi. Decyzja „o szybkim przyjściu” wymagała z jej strony ledwie wysiłku. To jej siostra stworzyła dla siebie okazję, aby faktycznie zaangażować się dla właściciela. Zaangażowanie w oferowaną pracę widziała dlatego jako „niezobowiązującą propozycję”, ponieważ myślała, że wezwanie do „wysiłku” powinno być raczej przeznaczone dla innej osoby. W zasadzie to jej partner powinien „zarabiać na życie” i nie ona sama dla utrzymania rodziny. <Ciąg dalszy nastąpi>
"Източноевропейска жена с сестра искаше да започне - Част 4"
Парите, които той ѝ дължеше поради забавянията с наема, той първоначално се надяваше да ги реши заедно с нея, като плати част от тях. При отсъствие на плащане, той можеше да поиска от наематорите да напуснат имота. По телефона и двете лица не можаха да стигнат до желаното решение. Той ѝ каза, че ѝ дава възможност частично да отговори на предложената опция. Жената каза, че все още 'не е толкова далеч' от това очакване: майка ѝ ѝ каза, че иска да разговаря с наемодателя за, както тя увери, определено време за обмисляне. Тя знаеше, че зет ѝ може да се върне у дома всеки момент. Той щеше да е временно извън града и поради тази причина кани 'неизвестния мъж' за една нощ. Дъщеря ѝ поддържаше кратък контакт с него чрез SMS. В съобщенията тя отговаряше на въпросите му. Съдържанието не включваше 'креативни начини', чрез които жената можеше да бъде финансово помогната. По-често мъжът говореше за 'свободни теми', които той тълкуваше като 'търсене на работа' и 'щастие при обстоятелствата'. Тя тогава отхвърли неговото предложение за 'местна връзка'. Това беше дейност в телекомуникациите за целева група, която той не можеше по-точно и по-специфично да опише като 'емоционално съвпадане'. Тя обаче се придържаше към контакта с мъжа, който се наричаше 'предприемач' в хотелиерството. Така той ѝ помогна да се ориентира, за да го подпомогне временно по време на престоя ѝ в града. Задачите, които тя изпълняваше, предимно се отнасяха до, както той описа ситуацията със свои думи, 'почистването и помагането' на очакваните изисквания. Самият мъж, освен нидерландското си гражданство, запазваше и турското си паспорт. Разговорите с клиентите си водеше обикновено на нидерландски и английски. Той се надяваше да помогне на двете жени с доход, но понякога неочаквано трябваше да отложи 'тяхната работа за поддръжка' поради факта, че в определени моменти имаше по-малко 'работа в изпълнение'. С този подход относно 'отлагането' на временни прекъсвания, той им съобщаваше предварително обилно. Въпреки това обаждането се извършваше на база на взаимно доверие, тъй като една от тях не винаги можеше по една или друга причина да се ангажира. Чрез телефонния контакт жената обикновено знаеше предварително дали такова обаждане ще се случи. Решение 'да дойде бързо' изискваше от нея минимални усилия. Беше сестра ѝ, която създаде възможност за себе си да се ангажира наистина за собственика. Тя виждаше ангажирането за предложената работа като 'невъзкрепяващо предложение', защото мислеше, че обаждането за 'усилие' е предназначено по-скоро за другата. В принцип беше нейният партньор, който трябваше да 'носи парите' у дома, а не тя самата за поддържането на семейството си. <Продължава>
"Istočnoeuropska žena sa sestrom željela je započeti - Dio 4"
Novac koji joj je dugovao zbog kašnjenja u plaćanju najma, nadao se da će u početku riješiti s njom plaćajući dio. Ako plaćanje ne bi došlo, mogao je zamoliti stanare da napuste zgradu. Telefonom, obje osobe nisu mogle doći do željena rješenja. Rekao je da joj je dao priliku da djelomično ispuni predloženu opciju. Žena je rekla da još 'nije toliko daleko' da može zadovoljiti tu očekivanost: njena majka joj je rekla da želi razgovarati s vlasnikom o, kako je uvjeravala, određenom vremenu za razmišljanje. Znala je da njezin zet može u bilo kojem trenutku doći kući. On bi privremeno bio izvan grada i zbog toga je pozvala 'stranog muškarca' na noć. Njezina kćer je još kratko održavala kontakt s njim putem SMS-a. U porukama je odgovarala na njegova pitanja. Sadržaj nije sadržavao 'kreativne načine' kojima bi žena mogla biti financijski pomoć. Većinom je muškarac govorio o 'labavim temama' koje je tumačio kao 'pronalazak posla' i 'sreću pod okolnostima'. Tada je odbila njegov prijedlog za 'lokalnu vezu'. To je bila aktivnost u telekomunikacijama za ciljnu grupu koju nije mogao preciznije opisati kao 'osjećajnu podudarnost'. Međutim, držala se kontakta s muškarcem koji se nazivao 'preduzetnikom' u ugostiteljstvu. Tako joj je on pomogao da tijekom svog boravka u gradu privremeno pomogne njemu. Zadaci koje je obavljala uglavnom su se odnosili na, kako je on izrazio situaciju svojim riječima, 'čišćenje i pomoć' prema očekivanim zahtjevima. Sam muškarac je, uz svoje nizozemsko državljanstvo, zadržao i turski pasoš. Razgovore s klijentima vodio je obično na nizozemskom i engleskom. Nadao se da će pomoći obje žene da dođu do prihoda, ali da ponekad neočekivano mora odgoditi njihov 'posao za život' zbog činjenice da u određenim trenucima ima manje 'posla u tijeku'. S ovim pristupom u vezi s 'odlaganjem' privremenih prekida, unaprijed im je obilno saopćio. Ipak, poziv je dolazio na temelju obostranog povjerenja, budući da jedna od njih nije uvijek mogla iz neke razloge sudjelovati. Putem telefonskog kontakta, žena je obično unaprijed znala hoće li se takav poziv pojaviti. Odluka 'da brzo dođe' zahtijevala je od nje jedva ikakvog napora. Bila je to njena sestra koja je za sebe stvorila priliku da se stvarno angažira za vlasnika. Anagažman za ponuđeni posao vidjela je dakle kao 'bezobvezno prijedlog', jer je mislila da poziv za 'uspostavljanje' zapravo treba biti namijenjen drugoj. U principu, trebao je biti njezin partner taj koji će 'zaraditi novac' i ne ona sama za održavanje obitelji. <Nastavlja se>
"Istočnoevropska žena sa sestrom želela je započeti - Deo 4"
Novac koji joj je dugovao zbog kašnjenja u plaćanju kirije, nadao se da će u početku rešiti zajedno s njom plaćajući deo. U slučaju da plaćanje izostane, mogao je da zatraži od zakupaca da napuste nekretninu. Telefonom, obe osobe nisu mogle da dođu do željene rešavanja. Rekao je da joj daje priliku da delimično ispuni predloženu opciju. Žena je rekla da još 'nije tako daleko' da ispuni ovo očekivanje: njena majka joj je rekla da želi da razgovara sa izdajivačem o, kako je uveravala, određenom vremenu za razmišljanje. Znala je da njen zet može u bilo kom trenutku doći kući. On će privremeno biti van grada i zbog toga je pozvala 'stranog čoveka' na noć. Njena kćerka je još održavala kratak kontakt s njim preko SMS-a. U porukama je odgovarala na njegova pitanja. Sadržaj nije sadržavao 'kreativne načine' kojima bi žena mogla finansijski biti pomognuta. Većinom je čovek govorio o 'labavim temama' koje je tumačio kao 'pronađi-posao' i 'sreća u okolnostima'. Tada je odbila njegov predlog za 'lokalnu vezu'. To je bila aktivnost u telekomunikacijama za ciljnu grupu koju nije mogao preciznije opisati kao 'osetljivu podudarnost'. Međutim, držala se kontakta s čovekom koji se nazivao 'preduzetnikom' u ugostiteljstvu. Tako joj je on pomogao da tokom svog boravka u gradu privremeno pomogne njemu. Zadaci koje je obavljala uglavnom su se odnosili na, kako je on sam opisao situaciju sopstvenim rečima, 'čišćenje i pomoć' prema očekivanim zahtevima. Čovek je zadržao, pored holandske nacionalnosti, i turski pasoš. Razgovore s klijentima je obično vodio na holandskom i engleskom. Nadao se da će pomoći obema ženama da dođu do prihoda, ali da ponekad neočekivano mora da odloži njihov 'izvor prihoda' zbog činjenice da je u određenim trenucima manje 'posla u toku'. S ovim pristupom u pogledu 'odlaganja' privremenih prekida, prethodno ih je obavestio s obiljem. Ipak, poziv se dešavao na osnovu obostranog poverenja, budući da jedna od njih nije uvek mogla iz nekog razloga da se obaveže. Preko telefonskog kontakta, žena je obično znala unapred da li se takav poziv približava. Odluka 'da brzo dođe', zahtevala je od nje jedva neki napor. Bila je to njena sestra koja je za sebe stvorila priliku da se stvarno angažuje za vlasnika. Anagažovanje za ponuđeni posao videla je zato kao 'neobavezujući predlog', jer je mislila da poziv za 'angažovanje' treba da bude namenjen drugoj. U principu, trebalo je da njen partner 'donosi hleb' i ne ona sama za održavanje porodice. <Nastavak sledi>
"Kelet-európai nő nővérével együtt akart kezdetet tenni - 4. rész"
A pénzt, amit neki tartozott a bérleti hátralék miatt, eleinte abban reménykedett, hogy együtt oldja meg vele úgy, hogy egy részt kifizet. A fizetés elmaradása esetén kérhette a bérlőktől, hogy hagyják el az ingatlant. Telefonon a két személy nem tudott elérni egy kívánt megoldást. Elmondta neki, hogy lehetőséget adott neki, hogy részben megfeleljen a javasolt opciónak. A nő azt mondta, hogy még 'nem olyan messze' tud megfelelni ennek a várakozásnak: anyja elmondta neki, hogy együtt akar beszélni a bérbeadóval a, ahogy biztosította, bizonyos gondolkodási időről. Tudta, hogy veje bármikor hazaérhet. Ez ideiglenesen a város kívül lesz, és emiatt meghívta a 'furcsa férfit' egy éjszakára. Lánya még rövid kapcsolatot tartott vele SMS-en keresztül. Az üzenetekben válaszolt a kérdéseire. A tartalom nem tartalmazott 'kreatív módokat', amelyekkel a nő pénzügyileg segíthető lett volna. Nagyrészt a férfi 'laza témákról' beszélt, amit 'találj-munkát'-ként és 'szerencse körülmények között'-ként értelmezett. Ekkor visszautasította az ajánlatát egy 'helyi kapcsolatról'. Ez egy tevékenység volt a telekommunikációban egy célcsoport számára, amit nem tudott pontosabban és specifikusabban leírni mint 'érzelmi egyezés'. Azonban ragaszkodott a kapcsolatához a férfival, aki 'vállalkozóként' neveztette magát a vendéglátásban. Így segítette őt útra, hogy tartózkodása alatt a városban, ideiglenesen támogassa őt. A feladatok, amiket végzett, nagyrészt a, ahogy ő saját szavakkal fejezte ki a helyzetet, 'a súrolást és segítséget' érintették a várt követelményekhez. A férfi maga, a holland állampolgársága mellett, megtartotta török útlevelét is. A beszélgetéseket kapcsolataival általában hollandul és angolul folytatta. Remélte, hogy mindkét nőt segít bevételhez juttatni, de néha váratlanul le kellett tennie a 'fenntartásuk ügyét' azért, mert bizonyos pillanatokban kevesebb 'munka volt folyamatban'. Ezzel a megközelítéssel kapcsolatban a 'letételre' vonatkozóan, ideiglenes megszakításokról, előre bőven közölte velük. Mindazonáltal a felhívás kölcsönös bizalom alapján történt, mivel egyikük nem mindig tudott rendelkezésre állni valamilyen okból. Telefonos kapcsolaton keresztül a nő általában előre tudta, ha egy ilyen felhívás felmerült. Egy döntés 'hogy gyorsan jöjjön', alig igényelt tőle erőfeszítést. A nővére volt az, aki maga számára megteremtette a lehetőséget, hogy ténylegesen megfeszítse magát a tulajdonosért. A felkínált munka megfeszülését ezért 'kötöttesség nélküli javaslatként' látta, mert úgy gondolta, hogy a 'megfeszülés' felhívása inkább a másiknak szánták. Elvileg a partnere volt az, aki a családot 'eltartania kellett volna', és nem ő maga a család fenntartásához. <Folytatás következik>
„Východoevropská žena se sestrou chtěla pustit do startu - Část 4"
Peníze, které jí dlužil kvůli zpožděným nájmům, doufal nejprve, že s ní společně vyřeší tak, že zaplatí část. Při nevyplacení platby mohl požádat nájemníky, aby opustili nemovitost. Při telefonátu se obě osoby nedokázaly dohodnout na požadovaném řešení. Řekl jí, že jí dal příležitost částečně vyhovět navržené možnosti. Žena řekla, že ještě 'nedosáhla' této očekávání: její matka jí řekla, že chce společně s pronajímatелем prodiskutovat, jak ujistila, určitou dobu na přemýšlení. Věděla, že její zeť může kdykoli přijít domů. Ten měl být dočasně mimo město a z toho důvodu pozval 'cizího muže' na noc. Její dcera s ním ještě udržovala krátký kontakt prostřednictvím SMS. V zprávách odpovídala na jeho otázky. Obsah neobsahoval 'kreativní způsoby', jak by mohl ženě finančně pomoci. Většinou mluvil muž o 'volných tématech', které interpretoval jako 'najdi práci' a 'štěstí za daných okolností'. Tehdy odmítla jeho nabídku 'lokálního vztahu'. To byla činnost v telekomunikacích pro cílovou skupinu, kterou nedokázal blíže a specifičtěji popsat jako 'citové shody'. Držela se však kontaktu s mužem, který se nazýval 'podnikatelem' v oblasti pohostinství. Tak jí pomohl na cestě během jejího pobytu ve městě, aby ho dočasně podpořila. Úkoly, které vykonávala, se většinou týkaly, jak sám situaci vyjádřil svými slovy, 'čištění a pomáhání' při očekávaných požadavcích. Sám muž si kromě nizozemského občanství ponechal i turecký pas. Rozhovory s klienty vedl obvykle v nizozemštině a angličtině. Doufal, že pomůže oběma ženám k příjmu, ale někdy musel neočekávaně odložit jejich 'zdroj obživy' kvůli tomu, že v určitých momentech bylo méně 'práce v provozu'. Tento přístup ohledně 'odložení' dočasných přerušení jim předem hojně sdělil. Přesto probíhala výzva na základě vzájemné důvěry, protože jedna z nich se nemohla vždy z nějakého důvodu zapojit. Prostřednictvím telefonického kontaktu věděla žena obvykle předem, jestli se taková výzva blíží. Rozhodnutí 'rychle přijít' od ní vyžadovalo jen minimální úsilí. Byla to její sestra, kdo si pro sebe vytvořil příležitost skutečně se pro vlastníka snažit. Zapojení do nabízené práce viděla proto jako 'nezávazný návrh', protože si myslela, že výzva k 'úsilí' by měla být spíš pro tu druhou. V principu byl to její partner, kdo měl 'přinést obživu' a ne ona sama pro udržení rodiny. <Pokračování následuje>
„Východoeurópska žena so sestrou chcela začať – Časť 4"
Peniaze, ktoré jej dlhoval kvôli oneskoreniam v prenájme, dúfal, že spočiatku vyrieši spolu s ňou zaplatením časti. Pri absencii platby mohol požiadať nájomníkov, aby opustili budovu. Po telefóne sa obe osoby nedokázali dohodnúť na požadovanom riešení. Povedal jej, že jej dá príležitosť čiastočne vyhovieť navrhnutej možnosti. Žena povedala, že ešte 'nie je tak ďaleko', aby splnila túto očakávanú vec: jej matka jej povedala, že chce spolu s prenajímateľom hovoriť o tom, ako ho uistila, o určitom čase na rozmyslenie. Vedela, že jej zať môže kedykoľvek prísť domov. Ten bude dočasne mimo mesta a z toho dôvodu pozvala 'cudzieho muža' na noc. Jej dcéra ešte krátko komunikovala s ním prostredníctvom SMS. V správach odpovedala na jeho otázky. Obsah neobsahoval žiadne 'kreatívne spôsoby', ktorými by mohla byť žena finančne pomôcť. Väčšinou muž hovoril o 'voľných témach', ktoré interpretoval ako 'nájsť prácu' a 'šťastie za okolností'. Vtedy odmietla jeho ponuku na 'lokálny vzťah'. To bola činnosť v telekomunikáciách pre cieľovú skupinu, ktorú nedokázal podrobnejšie a špecifickejšie opísať ako 'zhoda citov'. Držala sa však kontaktu s mužom, ktorý sa nazýval 'podnikateľom' v oblasti gastronómie. Takto jej pomohol na cestu, aby počas svojho pobytu v meste dočasne pomáhala jemu. Úlohy, ktoré vykonávala, sa väčšinou týkali toho, ako sám vyjadril situáciu vlastnými slovami, 'škrabanie a pomáhanie' pri očakávaných požiadavkách. Muž sám si okrem holandského občianstva zachoval aj turecký pas. Rozhovory s jeho kontaktmi viedol zvyčajne v holandčine a angličtine. Dúfal, že pomôže obom ženám získať príjem, ale niekedy musel nečakane odložiť ich 'udržiavanie záležitostí' z dôvodu, že v určitých momentoch bolo menej 'práce na vykonanie'. S týmto prístupom v súvislosti s 'odkladaním' dočasných prerušení im to vopred dostatočne oznámil. Napriek tomu sa výzva uskutočnila na základe vzájomnej dôvery, pretože jedna z nich sa nemohla vždy z nejakého dôvodu zapojiť. Prostredníctvom telefonického kontaktu vedela žena zvyčajne vopred, či sa taká výzva blíži. Rozhodnutie 'prísť rýchlo' od nej vyžadovalo len minimálne úsilie. Bola to jej sestra, ktorá si pre seba vytvorila príležitosť skutočne sa zapojiť pre majiteľa. Zapojenie sa do ponúkanej práce videla preto ako 'nezáväzný návrh', pretože si myslela, že výzva na 'úsilie' by mala byť skôr určená pre inú osobu. V princípe mal byť to jej partner, kto by mal 'priniesť živobytie' a nie ona sama pre udržanie svojej rodiny. <Pokračovanie>
"Vzhodnoevropska ženska z sestro je želela začeti - Del 4"
Denar, ki ga je dolžan njej zaradi zamud pri plačilu najemnine, je upal najprej rešiti skupaj z njo z delnim plačilom. Če plačilo ni prišlo, je lahko zahteval od najemnikov, da zapustijo nepremičnino. Po telefonu nista prišla do želenega dogovora. Povedal ji je, da ji daje priložnost, da se delno prilagodi predlagani možnosti. Ženska je rekla, da še 'ni tako daleč', da bi izpolnila to pričakovanje: njena mati ji je povedala, da želi skupaj z najemodajalcem govoriti o, kot je zagotovila, določenem času za razmislek. Vedela je, da bo njena pastorka lahko kadarkoli prišla domov. Ta bo začasno zunaj mesta in zato je povabila 'neznanega moškega' na noč. Njeno hči je še kratko komunicirala z njim prek SMS. V sporočilih je odgovarjala na njegova vprašanja. Vsebina ni vsebovala 'ustvarjalnih načinov', s katerimi bi lahko bila ženska finančno pomagana. Večinoma je moški govoril o 'ohlapnih temah', ki jih je interpretiral kot 'najdi delo' in 'sreča v okoliščinah'. Takrat je zavrnila njegovo ponudbo za 'lokalno razmerje'. To je bila dejavnost v telekomunikacijah za ciljno skupino, ki je ni mogel natančneje in specifičneje opisati kot 'čustveni par'. Vendar se je držala stika z moškim, ki se je imenoval 'podjetnik' v gostinstvu. Tako ji je pomagal, da ga je med svojim bivanjem v mestu začasno podpirala. Naloge, ki jih je opravljala, so večinoma zadevale, kot je izrazil situacijo v svojih besedah, 'čiščenje in pomoč' pri pričakovanih zahtevah. Sam moški je obdržal, poleg nizozemske narodnosti, tudi svoj turški potni list. Pogovore s svojimi odnosi je običajno vodil v nizozemščini in angleščini. Upal je pomagati obema ženskama do dohodka, vendar je včasih nepričakovano moral odložiti njihovo 'vzdrževanje' zaradi dejstva, da je bilo v določenih trenutkih manj 'dela v izvedbi'. S tem pristopom glede 'odlaganja' začasnih prekinitev jim je vnaprej obilno sporočil. Kljub temu je klic potekal na podlagi medsebojnega zaupanja, saj ena od njiju ni vedno mogla na voljo zaradi enega ali drugega razloga. Prek telefonskega stika je ženska običajno vnaprej vedela, ali se približuje tak klic. Odločitev 'da hitro pride', je od nje zahtevala le malo truda. Bila je njena sestra, ki si je za sebe ustvarila priložnost, da se dejansko potrudi za lastnika. Trud za ponujeno delo je zato videla kot 'neobvezujoč predlog', ker je mislila, da je klic za 'trudo' prej namenjen drugi. V principu je bil njen partner tisti, ki bi moral 'prinašati' denar in ne ona sama za vzdrževanje družine. <Sledi nadaljevanje>
"Austur-Evrópskur kona með systur vildi byrja - Hluti 4"
Peningana sem hann skuldaði henni vegna leigubakláta, vonast hann á að leysa upp saman með henni í fyrstu með því að greiða hluta. Ef greiðsla dróst, gæti hann beðið leigjendur um að yfirgefa eignina. Í símasamtalinu gátu báðir aðilar ekki náð óskaðri lausn. Hann sagði að hann hefði gefið henni tækifæri til að mæta hluta af tillögunni. Konan sagði að hún gæti enn ekki uppfyllt þessa væntingu: móðir hennar sagði henni að hún vildi ræða við leigusala um, eins og hún tryggði, ákveðinn íhugunartíma. Hún vissi að tengdasonur hennar gæti komið heim hvenær sem er. Hann myndi vera tímabundið utan borgarinnar og vegna þess bauð hún 'fríða manninn' inn á nótt. Dóttir hennar hélt enn stutt samtali við hann í gegnum SMS. Í skilaboðunum svaraði hún spurningum hans. Innihald skilaboðanna innihélt engar 'sköpunargáfu leiðir' sem gætu hjálpað konunni fjárhagslega. Meðal annars talaði maðurinn um 'laus efni' sem hann túlkaði sem 'finna vinnu' og 'heppni í aðstæðum'. Hún hafði þá hafnað tilboði hans um 'staðbundna tengingu'. Það var starfsemi í fjarskiptum fyrir markhóp sem hann gat ekki lýst nánar og nákvæmar sem 'tilfinningasamstilling'. Hún hélt sig þó við tengingu við manninn sem nefndi sig 'frumkvöðul' í veitingageiranum. Þannig hjálpaði hann henni á leiðinni til að styðja við hann tímabundið á meðan á dvöl hennar í borginni stóð. Verkefnin sem hún sinnti snéru mest að, eins og hann lýsti aðstæðunum í eigin orðum, 'þrifum og aðstoð' við væntingar. Maðurinn sjálfur hélt, auk hollenskrar ríkisborgararéttar, einnig tyrknesku vegabréfi sínu. Hann stundaði samtöl við tengsl sín venjulega á hollensku og ensku. Hann vonast til að hjálpa báðum konum að fá tekjur, en stundum þurfti hann að leggja 'mál varðveislu' þeirra tímabundið niður vegna þess að á ákveðnum stundum var minna 'verk í gangi'. Með þessum nálgun varðandi 'niðurlagningu' tímabundinna truflana, tilkynnti hann þeim fyrirfram rúmlega. Engu að síður barst kallinu á grundvelli gagnkvæms trausts, þar sem ein af þeim gat ekki alltaf lánað sig af einhverjum ástæðum. Með símasambandi vissi konan venjulega fyrirfram hvort slíkt kall kæmi. Ákvörðun 'um að koma fljótt', krafðist næstum engis áherzlu frá hennar hálfu. Það var systir hennar sem skapaði sér tækifæri til að leggja sig raunverulega fram fyrir eiganda. Hún sá ástæðu til að leggja sig fram við boðið verk sem 'óbindandi tillögu', vegna þess að hún hélt að kallið um 'áherzlu' ætti frekar við aðra. Í grundvallaratriðum var það maka hennar sem ætti að 'draga inn' kostinn og ekki hún sjálf til að viðhalda fjölskyldu sinni. <Haltu áfram>
"Östeuropeisk kvinna med syster ville göra en start - Del 4"
Pengarna som han var skyldig henne på grund av hyresfördröjningarna hoppades han initialt lösa tillsammans med henne genom att betala en del. Vid utebliven betalning kunde han be hyresgästerna att lämna fastigheten. Per telefon kunde de båda personerna inte komma fram till en önskad lösning. Han berättade att han gav henne möjlighet att delvis möta det föreslagna alternativet. Kvinnan sa att hon ännu inte kunde uppfylla denna förväntan 'så långt': hennes mor berättade för henne att hon ville samtala med hyresvärden om, som hon försäkrade, en viss betänketid. Hon visste att hennes svärson kunde komma hem när som helst. Denne skulle vara tillfälligt utanför staden och av den anledningen bjöd in den 'främmande mannen' för en natt. Hennes dotter underhöll fortfarande ett kort kontakt med honom via SMS. I meddelandena svarade hon på hans frågor. Innehållet innehöll inga 'kreativa sätt' genom vilka kvinnan kunde få finansiell hjälp. Oftast talade mannen om 'lösa ämnen' som han tolkade som 'hitta-arbete' och 'lycka under omständigheterna'. Hon hade då vägrat hans erbjudande om en 'lokal relation'. Det var en verksamhet inom telekommunikation för en målgrupp som han inte kunde beskriva mer specifikt som 'känslomatch'. Hon höll sig dock fast vid kontakten med mannen som kallade sig 'företagare' inom restaurangbranschen. Så hjälpte han henne på väg att under hennes vistelse i staden tillfälligt assistera honom. Uppgifterna som hon utförde hade huvudsakligen med, som han uttryckte situationen med egna ord, 'det att skura och hjälpa till' med de förväntade kraven att göra. Mannen själv behöll, utöver sitt nederländska medborgarskap, också sitt turkiska pass. Samtalen förde han med sina relationer vanligtvis på nederländska och engelska. Han hoppades hjälpa båda kvinnorna till en inkomst, men att han ibland oväntat måste lägga ner deras 'försörjningsärende' på grund av det faktum att det vid vissa tillfällen var mindre 'arbete i utförande'. Med denna approach med avseende på 'nedläggningen' av tillfälliga avbrott delade han med dem i förväg rikligt. Ändå skedde uppmaningen på basis av ömsesidigt förtroende, eftersom en av dem inte alltid kunde disponera sig av en eller annan anledning. Via telefoniskt kontakt visste kvinnan vanligtvis i förväg om en sådan uppmaning skulle dyka upp. Ett beslut 'att komma snabbt' krävde knappast ansträngning från hennes sida. Det var hennes syster som skapade tillfälle för sig själv att faktiskt anstränga sig för ägaren. Ansträngningen för det erbjudna arbetet såg hon därför som ett 'icke-bindande förslag', eftersom hon tänkte att uppmaningen till 'ansträngning' snarare var avsedd för den andra. I princip var det hennes partner som skulle 'hämta hem' försörjningen och inte hon själv för att upprätthålla sin familj. <Fortsätter>
"Øst-europeisk kvinne med søster ville starte - Del 4"
Penger han skyldte henne på grunn av leieuteståelser, håpet han i utgangspunktet å løse sammen med henne ved å betale en del. Ved manglende betaling kunne han be leietakerne forlate eiendommen. På telefonen kunne de to personene ikke komme til en ønsket løsning. Han fortalte at han ga henne mulighet til delvis å imøtekomme det foreslåtte alternativet. Kvinnen sa at hun ennå 'ikke var så langt' i å oppfylle denne forventningen: moren hennes fortalte henne at hun ville snakke med utleier om, som hun forsikret, en viss betenketid. Hun visste at svigersønnen hennes kunne komme hjem når som helst. Denne skulle midlertidig være utenfor byen og av den grunn inviterte den 'fremmede mannen' for en natt. Datteren hennes opprettholdt fortsatt kort kontakt med ham via SMS. I meldingene svarte hun på spørsmålene hans. Innholdet inneholdt ingen 'kreative måter' som kunne hjelpe kvinnen økonomisk. Mest snakket mannen om 'løse emner' som han tolket som 'finn-arbeid' og 'lykke under omstendigheter'. Hun hadde da avvist tilbudet hans om en 'lokal relasjon'. Det var en aktivitet i telekommunikasjon for en målgruppe som han ikke kunne beskrive nærmere og mer spesifikt som 'følelsesmatch'. Hun holdt seg imidlertid til kontakten med mannen som kalte seg 'entreprenør' innen servering. Slik ble hun hjulpet av ham på vei til å midlertidig støtte ham under oppholdet i byen. Oppgavene hun utførte, hadde stort sett med å 'skrubbe og hjelpe til' med de forventede kravene, som han uttrykte situasjonen i egne ord. Mannen selv beholdt, ved siden av sitt nederlandske statsborgerskap, også sitt tyrkiske pass. Samtalene førte han med sine relasjoner vanligvis på nederlandsk og engelsk. Han håpet å hjelpe begge kvinnene med en inntekt, men at han noen ganger uventet måtte legge ned deres 'vedlikeholdsvirksomhet' på grunn av det faktum at det til visse tidspunkter var mindre 'arbeid i utførelse'. Med denne tilnærmingen med hensyn til 'nedlegging' av midlertidige avbrudd, delte han dem grundig på forhånd. Likevel skjedde oppkallet på basis av gjensidig tillit, siden en av dem ikke alltid kunne stille opp av en eller annen grunn. Gjennom telefonkontakt visste kvinnen vanligvis på forhånd om en slik oppfordring dukket opp. En beslutning 'om å komme raskt', krevde knapt anstrengelse fra hennes side. Det var søsteren hennes som skapte anledningen for seg selv til faktisk å anstrenge seg for eieren. Anstrengelsen for det tilbudte arbeidet så hun derfor som et 'uforpliktende forslag', fordi hun tenkte at oppfordringen til 'anstrengelse' egentlig var ment for den andre. I prinsippet var det partneren hennes som skulle 'hente inn' kostnadene og ikke hun selv for å opprettholde familien. <Fortsetter>
"Østeuropæisk kvinde med søster ville starte - Del 4"
Pengebeløbet, som han skyldte hende på grund af lejebagatene, håbede han i første omgang at løse sammen med hende ved at betale en del af det. Ved manglende betaling kunne han bede lejerne om at forlade ejendommen. Over telefonen kunne de to personer ikke nå en ønsket løsning. Han fortalte, at han gav hende mulighed for delvist at imødekomme det foreslåede tilbud. Kvinden sagde, at hun endnu 'ikke var så langt' i stand til at opfylde denne forventning: hendes mor fortalte hende, at hun gerne ville tale med udlejer om, som hun forsikrede, en vis betænkningstid. Hun vidste, at hendes svigersøn kunne komme hjem når som helst. Han ville midlertidigt være uden for byen og af den grund inviterede 'den fremmede mand' til en nat. Hendes datter opretholdt stadig et kort kontakt via SMS med ham. I beskederne besvarede hun hans spørgsmål. Indholdet indeholdt ingen 'kreative måder', på hvilke kvinden kunne hjælpes økonomisk. For det meste talte manden om 'løse emner', som han tolkedes som 'find-arbejde' og 'lykke under omstændighederne'. Hun havde dengang afvist hans tilbud om en 'lokal relation'. Det var en aktivitet inden for telekommunikation for en målgruppe, som han ikke kunne beskrive mere specifikt som 'følelsesmæssig match'. Hun holdt sig dog fast i kontakten med manden, der kaldte sig 'entreprenør' inden for restauration. På den måde hjalp han hende i gang med at, under hendes ophold i byen, midlertidigt assistere ham. Opgaverne, som hun udførte, havde hovedsageligt relation til, som han udtrykte situationen i sine egne ord, 'at skrubbe og hjælpe med' til de forventede krav. Manden selv beholdt, ud over sit hollandske statsborgerskab, også sit tyrkiske pas. Samtalerne førte han med sine forbindelser som regel på hollandsk og engelsk. Han håbede at hjælpe de to kvinder med en indkomst, men at han nogle gange uventet måtte nedlægge deres 'underholdsvirksomhed' på grund af det faktum, at der på visse tidspunkter var mindre 'arbejde i udførelse'. Med denne tilgang i forhold til 'nedlæggelsen' af midlertidige afbrydelser delte han det med dem på forhånd rigeligt. Alligevel skete opkaldet på en basis af gensidig tillid, da en af dem ikke altid kunne stille sig til rådighed af den ene eller anden grund. Via telefonisk kontakt vidste kvinden som regel på forhånd, om en sådan opfordring ville komme. En beslutning 'om hurtigt at komme', krævede næsten ingen indsats fra hendes side. Det var hendes søster, der selv skabte lejligheden til at gøre en reel indsats for ejeren. Indsatsen for det tilbudte arbejde så hun derfor som et 'uforpligtende forslag', fordi hun tænkte, at opfordringen til 'indsats' snarere var beregnet til den anden. I princippet var det hendes partner, der skulle 'hente brødet' ind, og ikke hun selv for at opretholde sin familie. <Fortsættes>
"Itäeurooppalainen nainen siskonsa kanssa halusi aloittaa - Osa 4"
Rahat, jotka hän oli velkaa hänelle vuokarekkausten vuoksi, hän toivoi aluksi ratkaisevansa yhdessä hänen kanssaan maksamalla osan niistä. Jos maksua ei tullut, hän voisi pyytää vuokralaisia lähtemään kiinteistöstä. Puhelimessa kumpikaan osapuoli ei päässyt toivottuun ratkaisuun. Hän kertoi antaneensa hänelle mahdollisuuden vastata osittain ehdotettuun vaihtoehtoon. Nainen sanoi, ettei hän vielä 'ole niin pitkällä' täyttääkseen tätä odotusta: hänen äitinsä kertoi hänelle haluavansa keskustella vuokranantajan kanssa, vakuuttaen, että hän tarvitsi tietyn harkinta-ajan. Hän tiesi, että hänen vävynsä saattoi tulla kotiin milloin tahansa. Tämä olisi väliaikaisesti kaupungin ulkopuolella ja siksi kutsui 'tuntemattoman miehen' yöksi. Hänen tyttärensä piti vielä lyhyttä yhteyttä häneen SMS-viesteillä. Viesteissä hän vastasi hänen kysymyksiinsä. Sisältö ei sisältänyt 'luovia tapoja', joilla naista olisi voitu auttaa taloudellisesti. Usein mies puhui 'irtonaisista aiheista', joita hän tulkitsi 'työn löytämiseksi' ja 'onnellisuudeksi olosuhteissa'. Hän oli tuolloin kieltäytynyt hänen tarjouksestaan 'paikallisesta suhteesta'. Se oli toiminta telekommunikaatiossa kohderyhmälle, jota hän ei voinut kuvailla tarkemmin ja spesifisemmin 'tunnesopivana'. Hän kuitenkin piti kiinni yhteydestä mieheen, joka kutsui itseään 'yrittäjäksi' ravintola-alalla. Näin hän auttoi häntä pääsemään alkuun oleskelunsa aikana kaupungissa auttamalla häntä väliaikaisesti. Tehtävät, joita hän suoritti, koskivat enimmäkseen, kuten hän ilmaisi tilanteen omin sanoin, 'hankaamista ja auttamista' odotettuihin vaatimuksiin. Mies itse säilytti Hollannin kansalaisuutensa lisäksi myös Turkin passinsa. Hän kävi keskustelut suhteidensa kanssa tavallisesti hollanniksi ja englanniksi. Hän toivoi auttavansa molempia naisia saamaan tulot, mutta joskus hänen täytyi odottamatta keskeyttää heidän 'elatusasiansa' siksi, että tietyinä hetkinä oli vähemmän 'työtä käynnissä'. Tällä lähestymistavalla koskien 'keskeytyksiä' väliaikaisina, hän ilmoitti heille etukäteen runsaasti. Siitä huolimatta kutsu tapahtui molemminpuolisen luottamuksen perusteella, sillä yksi heistä ei aina voinut syystä tai toisesta osallistua. Puhelinkontaktin kautta nainen tiesi yleensä etukäteen, tuliko tällainen kutsu. Päätös 'tullaksesi nopeasti' vaati hänen puoleltaan hädin tuskin vaivaa. Se oli hänen siskonsa, joka loi itselleen mahdollisuuden todella ponnistella omistajan puolesta. Hän näki ponnistelun tarjotuille töille 'ei-sitovana ehdotuksena', koska hän ajatteli, että ponnistelun kutsu oli tarkoitettu ennemmin toiselle. Periaatteessa hänen kumppaninsa pitäisi 'tuoda leipä' eikä hänen itsensä ylläpitää perhettä.